Klasickým doplňkem japonského jídla je polévka miso neboli misoširu. Servíruje se většinou v dřevěných, lakovaných nebo umělohmotných mističkách opatřených víčkem.
Její základní složky jsou tyto
Vývar
Její základní složky jsou tyto
Vývar
zvaný daši, jehož základem jsou řasy kombu, a nějaká ryba
(sušený strouhaný tuňák kacuoboši, celá tzv. modrá ryba –
tj. ryba typu makrely nebo sušené malé rybičky, které jsem u nás
viděla prodávat jako krmivo pro kočky) případnou variantou může
být i krab, mušle či sépie. Nejčastěji se tento vývar prodává
už hotový v podobě prášku pod jménem daši (dashi) samozřejmě si
jej však lze vyrobit.
Návod na výrobu:
Ve třech šálcích vody necháme
namočený asi 8 cm dlouhý proužek řasy kombu po dobu půl hodiny. Potom
přihřejeme až vzejde pěna, řasu vytáhneme, vložíme kacuoboši
a oheň vypneme. Vzniklý vývar potom přecedíme například přes
papírovou kuchyňskou utěrku.
Rybí
Používáme-li na vývar celé kusy
ryby, spaříme rybu nejdříve horkým olejem, čímž zmizí
rybinová chuť. Vaříme spolu s předem namočenou řasou kombu až
vzejde bílá pěna, kombu potom vytáhneme a rybu dovaříme 10
minut ve vývaru.
Masový
Maso není nezbytnou součástí
polévky, jeho milovníci však jeho chuť nejspíš ocení. Já se
mu zatím vyhýbám, ale pokud mi nějaké zbyde, použiju ho při
vaření a můžu si být jistá manželovou pochvalou vzniklé
polévky...
Může se použít maso mleté či celé
(kuřecí nebo vepřové), šunku, slaninu nebo i párečky (ty
zdejší jsou ale menší, asi osminkové a chuťově obdobné našim dietním
párkům).
Maso nejprve v hrnci na troše oleje
orestujeme až změní barvu a začne vonět a potom přidáme
přiměřené množství vody a vaříme na silném ohni. Když začne
vývar probublávat oheň stáhneme.
Řasový vývar s houbami/zeleninou.
Řasový vývar s houbami/zeleninou.
Základem jsou opět řasy kombu,
jejichž příprava je shodná s rybím vývarem, po vytažení řasy
přidáme zeleninu (cibuli, rajčata, dýni Hokkaidó) houby (šiitake
či jiné, nejsilnější chuť mají sušené, které si ale předtím
namočíme do horké vody aby změkly), lze přidat i sojové mléko, nebo výrobek
zvaný aburage – smažené toufu, který ale není u náš běžně
k dostání).
Základní dochucovadla
Miso
V Japonsku se používají dva základní
druhy miso. Přibližně na ve východním Kantó včetně Tokia a
Jokohamy se používá miso červené (déle zrající, výraznější
chuti), jinak se používá miso bílé. Je možno také tyto dva
druhy smíchat (awasemiso). U nás je miso k dostání v obchodech
se zdravou výživou, naše je však častěji obilné a obsahuje i
kousky zrnek, které jsem v Japonsku neviděla. Bílé miso obsahuje
hlavně ječmen a rýži. Proto použijte co nejobdobnější
složení. Misa není potřeba přidávat mnoho, přibližně asi 2
velké lžičky na 4 porce. Pozor, miso obsahuje lidskému tělu prospěšné bakterie a proto nesmí projít varem a tak
se přidává až na konci vaření.
Nejlepší způsob jak jej rozmíchat je nabrat si trochu vývaru do naběračky, přidat miso a rozmíchat hůlkami, takto vzniklý koncentrát bez hrudek potom zamíchat do zbylého vývaru.
Nejlepší způsob jak jej rozmíchat je nabrat si trochu vývaru do naběračky, přidat miso a rozmíchat hůlkami, takto vzniklý koncentrát bez hrudek potom zamíchat do zbylého vývaru.
Vzniklé polévce se říká misoširu
a je to asi nejpopulárnější způsob výroby polévky.
Sůl
Zde asi netřeba komentovat. Asi 1/3
malé lžičky na šálek vývaru
Sojová omáčka
Japonská sojová omáčka je jiné
chuti než čínská, tak pozor na záměnu. U nás je běžně k
dostání omáčka značky Kikoman. Omáčka je výrazně slaná
takže opět pozor, přidávejte jen asi jednu malou lžičku na dva šálky
vývaru.
Voňavé přísady
Na bázi zeleniny a bylinek
Z u nás dostupných surovin lze přidat
česnek či zázvor, či v Japonsku populární, u nás dnes už ne
tolik používanou bylinku zvanou kerblík (micuba).
Koření a jiná dochucovadla
Dále jde dle individuální chuti také přidat mletý sezam, šafrán, sečuánský
pepř, dokonce i parmezán (v případě rajské varianty japonské polévky)
Pálivé přísady
Karí, pepř, pálivá paprika.
Další zásady:
Do polévky lze přidat samozřejmě
další zeleninu, nikdy však ne více než 5 druhů najednou. K rybímu
vývaru používáme zeleninu nepříliš výrazné chuti (např.
vodnice neboli tuřín (kabu) a to listy i kořen, mrkev, ředkev, brambory) k tučnému
masovému vývaru osvěžující zeleninu (například lotosový oddenenk, tzv.
jarní chryzantému – Xanthophthalmum
coronarium česky
zlateň věncová – mladé listy jedlého druhu kopretiny
používané na saláty, zde ale pozor na množství, je to rostlina výrazně aromatická, z dalších možností je tu například řapíkatý celer, cibule, zelí, lopuchový
kořen, hořká dýně neboli goya, lilek, ale i citron či limetku, u nás bych navrhla i
libeček, petržel). Téměř vždy bez ohledu na charakter polévky se
přidávají řasy wakame a jarní cibulka/pórek což je ale v originále zelenina negi, která zatím není u nás k dostání.
Z dalších oblíbených přísad mohu
jmenovat na kostičky nakrájené měkké toufu, vaječný bílek,
nameko – houby obdobné naším klouzkům – takže u nás bych jako alternativu navrhla klouzky (jí
se hlavně na Hokkaidu), skleněné nudle...fantazii se meze nekladou
Japonci rádi přidávají bílou
ředkev, která vařením ztrácí na palčivosti a má naopak
tendence nasávat esenciální chuť vývaru, proto je považována za nejchutnější sousto z celé
polévky.
Vylepšovadla – chuť lze dále
vylepšit přidáním např. rajčatového protlaku, másla, sojového
mléka, sezamového oleje (tmavého), klasického mléka a podobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat